Zdroj: Tisková zpráva

Foto: Madli Hanson

Konec července je tradičním termínem pro závody v Chimay v Belgii. Šlo o třetí závody této sezóny IRRC a Petr Najman tu opět posbíral skvělé výsledky a důležité body do hodnocení šampionátu. Počasí během víkendu sehrálo také svou roli, ale i s tím se dokázal skvěle poprat a oslavil dvě druhá místa. Průběžně tak stále drží první místo ve třídě Supersport, a navíc už si začal budovat náskok na ostatní soupeře.

Průběžné výsledky IRRC: https://www.irrc.eu/current-season/results/results-ssp

Petr Najman

„Po úspěšné Imatře jsme vyrazili víceméně v čele šampionátu do belgického Chimay na třetí podnik IRRC. Samozřejmě bylo naším cílem se pokusit pozici v IRRC udržet a zajet co nejlepší výsledky. Startovali jsme i ve třídě Open Trophy pro získání více tréninků. Hned v prvním měřeném tréninku této třídy se mi podařilo zajet svůj osobní rekord a obsadit první místo. Poté jsme vyrazili do první kvalifikace IRRC. Zkoušeli jsme trochu jiné nastavení a dojeli jsme na druhém místě s drobnou ztrátou pár desetin vteřiny na Adama McLeana. Ve stejném duchu probíhaly i další kvalifikace. Mezi tím jsme na motorce dělali drobné změny. Trať byla stejná a zázemí horší než kdy jindy. Sobotu jsme ukončili prvním místem ve třídě Open a druhým místem v IRRC, což byly dobré kvalifikační pozice do závodů.

V neděli byl na programu první závod třídy Open, do kterého jsem vyjel, ale bral jsem ho pouze jako trénink. Před startem jsem zajel do boxové uličky a startoval z ní. Najel jsem čtyři kola jako Warm Up a zajel do boxů. Nechtěl jsem dál pokračovat a zbytečně riskovat. Následoval první závod IRRC. Bylo sucho a dobré podmínky na trati. Myslím si, že jsem dobře odstartoval, ale v první zatáčce bylo dost těsno, takže jsem některé soupeře pustil a na rovinku najížděl jako čtvrtý. Během prvního kola jsem se dostal na třetí místo a v dalším kole se posunul na místo druhé. Přede mnou byl už jen Adam McLean, který měl už trochu odstup a za mnou jel Marek Červený, který na mě tlačil. Dařilo se mi zajíždět stabilně nízké časy, takže jsem si pomalu ale jistě budoval drobný náskok. V posledních kolech už byl náskok větší. Cílem jsem nakonec projel druhý se ztrátou čtyř vteřin a náskokem šesti vteřin, takže to byl skvělý výsledek. Tím jsem si také udělal náskok v čele šampionátu nad Markem Červeným, který měl do této chvíle v hodnocení stejný počet bodů. Samozřejmě, že se mi přiblížil Adam McLean, který byl zatím na třetím místě.

Na odpolední závody byl předpovídán déšť, což se i potvrdilo. Zapršelo a začalo to osychat, takže byly ty nejhorší možné podmínky – napůl sucho a napůl mokro. Někdo vyjel na slickách, někdo na mokrých pneumatikách. Objeli jsme zahřívací kolo a zjistili, že pro jistotu pojedeme na mokrých. Polovina závodníků chtěla jet a ta druhá ne. Organizátor nám proto dal ještě jedno kolo k objetí. Když jsme přijeli, tak už jsme se připravovali na start, ale v tu chvíli se rozbilo startovací zařízení. Jak jsme stáli s motorkami na roštu a drželi plný plyn před startem, tak se začaly motorky hodně rychle přehřívat, ale červená světla nezhasla. To byl velký problém, protože se motorky vařily a my všichni začali protestovat, co se to děje. Proto nás pustili do dalšího kola, abychom uchladili motorky. Když už jsme přijeli znovu na start, tak nás zahnali do boxů, že byl safety car problém. Nevíme, co se dělo, ale s tím už nad trať přišly ohromné černé mraky a začalo hodně pršet. Byli jsme v boxech a čekali, až přeháňky přejdou. Bylo hodně vody, ale myslím si, že to nakonec bylo ku prospěchu, protože se trať umyla a byla pořádně mokrá. Tím pádem bylo jasně dané, na čem jedeme a nebyly ty přechodné podmínky, které za nic nestojí.

Po další hodině jsme vyrazili na start, trať byla úplně mokrá. Podařilo se mi dobře odstartovat a po startu jsem byl třetí. Na rovince jsem už byl na druhém místě a začal si budovat své komfortní tempo. Nechtěl jsem nic riskovat, abych nespadl a neztratil moc bodů, navíc jsme na vodě v Chimay neměli nic natrénované. Udržoval jsem si tempo, ale poté se na mě začal přibližovat Darryl Tweed, takže jsem jedno kolo zrychlil a udělal si zase náskok. Zajel jsem jen o dvě nebo tři desetiny horší čas, než vítěz závodu. V pořádku jsem dovezl sebe i motorku na druhém místě. Bylo to druhé druhé místo a za tento víkend jsem získal čtyřicet bodů do hodnocení šampionátu. Tím jsem si upevnil vedení v šampionátu IRRC.

Nyní už se připravujeme na Hořice, které už jsou za týden. Jedu tam jako vedoucí jezdec šampionátu a samozřejmě, že se tam budu snažit zajet co nejlepší výsledek. Tímto chci pozvat všechny fanoušky do Hořic nejen na závody, ale také pro vás plánuji nějaké překvapení, takže sledujte mé sociální sítě, kde se v průběhu dalších dní dozvíte více. Závěrem samozřejmě musím poděkovat týmu, všem partnerům, rodině a fanouškům za podporu.“

Zdroj: Tisková zpráva

Foto: Thomas Neidhardt

Na okruhu ve finské Imatře se o uplynulém víkendu odjel 59. ročník slavných závodů Imatranajo, které byly zároveň druhými závody letošní sezóny Mezinárodního road racingového šampionátu (IRRC). Petr Najman sem přijel bez nějakých velkých očekávání, protože na Imatru má dobré i špatné vzpomínky v podobě těžkého zranění. Nakonec se víkend obrátil ve velice pozitivní, když dokázal vybojovat dvě umístění na stupních vítězů a co víc, dostal do průběžného vedení šampionátu ve třídě Supersport, kde má spolu s Markem Čeveným shodně 81 bodů

Průběžné výsledky IRRC: https://www.irrc.eu/current-season/results/results-ssp

Petr Najman

„Imatra 2025. Po minulých dvou letech jsem tam nejel s nějakým velkým očekáváním. Chtěl jsem hlavně dojet do cíle a přivést slušný počet bodů do šampionátu. Už v pátek jsme měli mít tréninky, ale foukal silný vítr okolo 50 km/h a kvůli tomu se pořadatel rozhodl páteční program zrušit. To bylo naprosto v pořádku, protože při takto silném bočním větru je jízda na motorce opravdu nebezpečná. Díky tomu jsme měli nakonec volný den.

Na sobotu už byly pěkné vyhlídky na počasí a jezdilo se hned od rána. Bohužel nám pořadatel zrušil trénink třídy Open, takže nás čekaly dva tréninky v rámci IRRC, jeden v Open a k tomu sobotní závod IRRC. První trénink jsem zajel celkem slušný čas a byl na čtvrtém místě. Poté byl trénink třídy Open, ve kterém samozřejmě nestartovali všichni jezdci z IRRC. V něm se mi podařilo zlepšit čas a byl jsem na třetím místě. To znamenalo první řadu ve třídě Open, což bylo pěkné, ale mě bylo vlastně celkem jedno. Tento trénink jsem jel hlavně kvůli nastavení. Následoval můj třetí trénink a druhý kvalifikační trénink v IRRC. V něm se mi jelo dobře. Podařilo se mi zajet můj osobní rekord 1:55,5. Skončil jsem na třetím místě se ztrátou 0,7 s na prvního a náskokem 1,2 s na čtvrtého. Byly to mezi námi relativně rozestupy, ale byl jsem spokojený se startem z první řady.

Následně nás čekal první závod IRRC. Do něho jsem odstartoval trochu divně, podobně jako ostatní, protože dlouho svítila červená světla. Než nás pustili, tak to trvalo opravdu dlouho, což mě připomnělo letošní Hořice. Viděl jsem, že Adam McLean ulil start, takže mi bylo jasné, že dostane penalizaci. Já jsem naopak zaspal a byl jsem na čtvrtém místě. Měl jsem před sebou Marka Červeného. První dvě kola jsem na to tolik netlačil. Chtěl jsem si zkusit tempo jezdců přede mnou. Viděl jsem, že mám dobré tempo, mohl jsem začít zrychlovat a dojíždět Marka Čeveného. Unáhlil jsem se a šel na něj moc brzy. Chtěl jsem ho předjet na brzdách na zadní rovině, ale i když jsem ho předjel, tak jsem musel vyjet mimo trať, projet retardérem a vrátit se zpátky do závodu. Tím jsem ztratil pozici a propadl se na páté místo za finského závodníka. Myslel jsem si, že už je závod ztracený, ale měl jsem stále dobré tempo a motorka fungovala skvěle. Proto jsem zklidnil hlavu, začal se soustředit a dostal se zpátky do tempa. Následně jsem předjel domácího závodníka a tři kola před cílem jsem se dotáhl znovu na Marka Červeného. Zkusil jsem ho předjet na stejném místě, což se mi nyní podařilo. Snažil jsem se pozici udržet až do cíle, ale cítil jsem, že je Marek za mnou. Slyšel jsem jeho motorku. Nechtěl jsem dělat zbytečné chyby nebo zbytečně tlačit, abych nepřišel o pěkný počet bodů. V cíli jsem byl o necelou půl vteřinu před ním. Dojel jsem na třetím místě, ale tím ulitým startem McLeana, který se po penalizaci dostal za nás, jsme se posunuli na druhé místo. V bodování IRRC jsem byl první, protože první v cíli Richard Cooper jel na divokou kartu a nebodoval. Byla to tak velice úspěšná sobota a zbývala nám neděle.

Na neděli byly vyhlídky horšího počasí, což se ráno potvrdilo. Bylo mokro a neustále jemně poprchávalo. Tým už chystal motorku na vodu, ale já jsem se podíval na radar a viděl jsem, že mraky odchází a pršet by už nemělo. Stále to bylo riskantní, protože tam mrak byl a přibližoval se. Myslel jsem si, že na odpolední závod IRRC už bude sucho. Rozhodl jsem se proto do ranního mokrého závodu třídy Open nenastoupit. Byla by to špatná strategie, pokud by byl druhý závod IRRC mokrý, ale v případě suchého závodu by to bylo lepší. Moje strategie mi vyšla, protože trať osychala, navíc vysvitlo slunko a trať do našeho závodu už byla suchá.

Do závodu se mi podařilo dobře odstartovat a byl jsem na druhém místě. Bohužel jsem si v první zatáčce nechal třetí rychlostní stupeň a měl jsem špatný výjezd. I tak jsem v prvním kole udržel druhé místo. Následně mě předjel Adam McLean a začali si to dávat s Richardem Cooperem. Věděl jsem, že nejsem schopen akceptovat jejich tempo, ale snažil jsem se jich co nejvíc držet. Díky tomu jsem si od prvního kola začal vyjíždět slušný náskok. To se mi každým kolem potvrzovalo, když jsem měl na čtvrtého stále větší a větší náskok. S tím jsem také v klidu dojel do cíle a byl třetí s náskokem cca 13 vteřin na čtvrtého. Získal jsem další stupně vítězů a k tomu druhé místo v bodování IRRC.

Za mě to bylo v Imatře úplně perfektní, bylo to bez nějaké chyby a problémů. Byl to podařený víkend, navíc vezeme domů 45 bodů do hodnocení. V současné chvíli se díky tomu dělím s Markem Červeným o první místo v šampionátu. Myslím si, že je to skvělá situace po dvou odjetých závodních víkendech v IRRC. Nyní se budeme připravovat na třetí podnik IRRC, který se odjede na konci července (26. – 27. 7.) v belgické Chimay. Závěrem chci poděkovat všem partnerům, sponzorům a fanouškům za podporu.“

Zdroj: Tisková zpráva, Foto: Madli Hanson

Sezóna 2025 v Mezinárodním road racingovém šampionátu (IRRC) se minulý víkend rozjela tradičně na trati v Hengelu v Nizozemí. Start sezóny si pochopitelně nenechal ujít ani Petr Najman, který tu opět startuje ve třídě Supersport spolu s týmem Laserscanning Europe by PSB Motorsport. V Hengelu to pro Petra byl již třetí závodní víkend v řadě po startu ve Starém Městě a v Hořicích. A stejně tak, jako v českých závodech, odvezl si z Holandska další umístění na stupních vítězů.

Průběžné výsledky IRRC: https://www.irrc.eu/current-season/results/results-ssp

Petr Najman

„V Hengelu nás s týmem Laserscanning Europe by PSB Motorsport čekal úvodní podnik sezóny v IRRC. Počasí nám přálo, předpověď byla na celý víkend hezká. Vyrazil jsem do prvního tréninku a hned jsem si v prvním rychlém kole zajel svůj nejlepší čas, který jsem tam kdy zajel. Bohužel poté už jsem se na něj nějak nemohl dostat, navíc jsme měli i menší problém s motorkou. Ve druhém tréninku jsme se to snažili zlepšit, ale to se bohužel nepodařilo kvůli provozu na trati, protože bylo dost divokých karet, a v Hengelu je navíc úzká trať. Byl jsem smířený se startem z druhé řady z pátého místa. Tím jsme ukončili sobotní kvalifikace.

Do prvního závodu v neděli jsem dobře odstartoval, ale nedařilo se mi držet tempo s kluky v boji o první místo. Chtěl jsem jet na jistotu, abych hlavně dojel. Nakonec přišla informace, že první Hamberg ulil start a k tomu Derek McGee v posledním kole závodu spadl, takže díky těmto okolnostem a tomu, že jsem v pořádku dojel do cíle, jsem dojel na druhém místě. To bylo skvělé, protože jsem z prvního závodu bral krásných dvacet bodů do seriálu IRRC.

Druhý závod se jel odpoledne, takže byly lepší teploty. Opět jsem dobře odstartoval a jel vpředu, ale čelo závodu mi znovu začalo cukat. Bohužel poté byl velký pád Hamberga v prvním kole. Musel jsem vyjet mimo trať, ale nic se mi nestalo. K mému udivení nebyla vyvěšena červená vlajka a všichni jeli v tempu, takže jsem se znovu také dostával do tempa. Následně už byla červená vlajka vyvěšena a my zastavili. Později bylo rozhodnuto o restartu závodu na pět kol. Start se mi podařil, držel jsem se asi dvě kola na druhém místě. Poté jsem byl předjet, ale motorku jsem dovezl na třetím místě do cíle. Měl jsem z toho velkou radost, protože z Holandska odvážím 36 bodů a díky tomu držím druhou pozici v šampionátu IRRC. Je to dobrý start sezóny a už se moc těším na další závody v Imatře. Závěrem chci opět poděkovat všem za podporu.“

Zdroj: Tisková zpráva, Foto: Milan Kubín

Druhý květnový víkend se na přírodním okruhu v Hořicích v Podkrkonoší odjel 62. ročník legendárního závodu 300 zatáček Gustava Havla. Závodů se tradičně zúčastnil i Petr Najman, který díky svým předchozím výsledkům patřil mezi favority víkendu. Petr svou roli dokonale potvrdil, když si v obou svých třídách – Supersport a Supertwin – vyjel pole position. Svou rychlost prokázal i v závodě Supersportů. Ten vyhrál s velkým náskokem a co víc, zajel nový rekord trati a prakticky celý závod jel v tempu na hranici loňského traťového rekordu. Ve třídě Supertwin měl podobné cíle, ale bohužel už v prvním kole přišla technická závada a ze závodu musel odstoupit. Přesto celý víkend hodnotí velice pozitivně. Nyní ho čeká již třetí závodní víkend v řadě, a to start sezóny IRRC v holandském Hengelu. Závody v Hořicích jsme mohli sledovat živě a stejně tak by měl tento poskytovatel zprostředkovat i závody v Hengelu.

Kompletní výsledky z víkendu: https://chronovision.cz/events/95

Petr Najman

„V Hořích nás čekal další závodní víkend v řadě a já jsem se tam těšil. Tradičně jsem jel v závodech tříd Supersport a Supertwin. V Supersportech jsem jel s německým týmem PSB by Laserscanning. V sobotu jsme odstartovali do prvních tréninků. Bylo docela chladno, takže jsem se nějak nesnažil na to hned tlačit. Po půl roce na této trati jsem si to chtěl v první řadě vyzkoušet a také otestovat motorku. Nakonec se mi ale povedlo první kvalifikaci vyhrát. Poté následovala kvalifikace Supertwin, kde mi všechno fungovalo na jedničku. Zkoušeli jsme nastavení do sucha, protože jsme na tyto podmínky neměli data. Loni jsme tam jeli na mokru. Trefili jsme to a opět jsme byli první. Následovaly druhé kvalifikace. Supersporty jsme odjeli celé a já se snažil zatlačit na čas. Podařilo se mi jet asi dvě desetiny vteřiny za traťovým rekordem, který jsem tu zajel loni. Zajel jsem 2:15,9, takže jsem byl šťastný a zároveň tím získal pole position na nedělní závod. Následovala druhá kvalifikace Supertwinů, kde jsem zajel čas 2:18,7, ale tomu jsem vůbec nevěřil. Tento čas by dříve stačil na výhru v Supersportech. Traťový rekord v této třídě, který byl 2:21,6 jsem vlastně posunul o necelé tři vteřiny. Takže s tím jsem byl velice spokojený a opět jsem si o 1,2 vteřiny vyjel pole position.

V neděli mělo být hezké počasí. Sice bylo trochu chladněji, ale nebylo to nic, co by ovlivnilo závody. Začal jsem závodem Supersportů. Do závodu jsem dobře odstartoval, ale přišlo mi, že semafor svítil o něco déle, než by měl. Do toho dva jezdci ulili start a já se i po dobrém startu zařadil na nějaké třetí místo. Jel jsem za nimi a nechtěl jsem to hned hrotit, protože mi bylo jasné, že je předjedu. Trvalo mi to jedno kolo a do poslední zatáčky jsem najížděl druhý. A jak už mám ve zvyku předjíždět na startu a cíli, tak jsem tady předjel i Garyho Johnsona. Chvilku jsem s tím váhal, zda nemám počkat, ale bylo dobře, že jsem ho tam předjel. Díky tomu jsem mohl hned jet ve svém tempu a ujíždět soupeřům. Už ve druhém kole jsem zajel 2:15,4, což byl oficiální traťový rekord a ve třetím kole jsem čas zlepšil na 2:14,7, což už bylo posunutí loňského traťového rekordu o vteřinu. Poté už jsem viděl, že mám pohodlný náskok, který mi ukazoval můj tým. Trochu jsem slevil, ale pořád jsem jezdil časy kolem loňského traťového rekordu, stabilně kolem 2:15,5. V osmém kole jsme začali dojíždět lidi se ztrátou jednoho kola. Tím jsme se trochu zpomalili, ale bylo to pro všechny stejné a každý z nás je musel předjet. I tak jsem zajížděl časy mezi 2:16 – 2:18, takže jsem měl skvělé tempo. Pořád jsem si budoval lehký náskok a cílem projel s 11,5 vteřinami náskoku na druhého. Byl jsem moc šťastný, protože se potvrdilo, že loňské vítězství nebyla jen náhoda, navíc zlepšení traťového rekordu je krásný bonus k tomu. Trochu mě mrzí, že to komentátoři moc nevytáhli, protože si myslím, že je to vždycky událost, když se pokoří traťový rekord. Celkový rekord trati drží David Datzer s časem 2:12,9, takže jsem od nejlepšího času Superbiků jen o 1,7 vteřiny. Letos v závodě Superbiků zajížděli časy 2:18, což znamená, že jsem byl při letošních 300 ZGH nejrychlejší jezdec na trati a z toho mám obrovskou radost.

Poté nás čekal závod Supertwinů, na který jsme čekali celý den, protože se jel jako poslední, a navíc bylo několik zdržení. Do závodu jsem docela dobře odstartoval a jel druhý. Hned po startu jsem cítil, že není něco v pořádku. I když se mi při startu zvedlo přední kolo, tak se mi hned v zatáčkách přední kolo začalo zavírat. To bylo zvláštní a nejprve jsem myslel, že mám nějaký problém s řízením. Jel jsem dál, ale vadl výkon motorky. Poté jsem se na výjezdu z jedné zatáčky podíval skrz kapotu na přední kolo a viděl jsem, že mám červený kotouč a destičky, takže mi bylo jasné, že není závada na motoru, ale na přední brzdě. Kvůli tomu jsem byl nucen ze závodu odstoupit pro technickou závadu. To mě mrzelo, ale měl jsem za sebou asi nejlepší závod Supersportů, jaký jsem v Hořicích odjel a zároveň nejrychlejší závod, který jsem v Hořicích odjel, takže jsem byl s výsledkem moc spokojený. Zároveň časy z druhého tréninku Supertwinů ukázaly, že jsem měl dobré tempo i rychlost, že bych mohl jet rychle. Bohužel přišla závada, ale to se stává. Víkend byl jinak skvělý, neměl jsem až do té chvíle žádnou krizi ani závady, takže to hodnotím pozitivně. Na závěr chci poděkovat všem partnerům a fanouškům, kterých bylo kolem trati opravdu hodně. Bylo vidět, že mě podporují a ženou dopředu a toho si nesmírně vážím. Děkuji všem a teď už se chystám do Holandska na první závod IRRC, takže budu moc rád, když mi bude držet palce a budete sledovat živý přenos.“

Zdroj: Tisková zpráva, Foto: Pavel Salaba

Letošní road racingová sezóna se naplno rozjela uplynulý víkend, kdy se odjel XXI. ročník Slováckého okruhu. Do Starého Města zavítal i Petr Najman, který sem přijel závodit ve třídách Supersport a Supertwin. Šlo o první závody po zimní přípravě a testování, kdy bylo nutné prověřit techniku i fyzičku v ostrých závodech. Ukázalo se, že je Petr výborně připraven, když od začátku opět bojoval o první pozice v trénincích i závodech. Nakonec v obou svých třídách oslavil vítězství. Byl to tak podařený vstup do sezóny a zároveň příprava na závody 300 zatáček Gustava Havla, které se jedou hned tento víkend.  

Kompletní výsledky z víkendu: https://casomeric.cz/vysl.php?&lang=&view=4177

Petr Najman

„Na Slováckém okruhu pro nás začala letošní sezóna road racingu v českém mistrovství. Ve Starém Městě jsem začínal, takže jsem se tam opět, jako každý rok, vydal a závodil ve třídách Supersrport a Supertwin. Na víkend byla poměrně slušná předpověď počasí, i když přišlo pár přeháněk. Vyrazili jsme do prvních tréninků a časy, které jsem zajel, byly skvělé. Bylo znát i podle dat, že byl retardér trochu více otevřený než loni. V první kvalifikaci jsem vyhrál v obou kategoriích. Následoval druhý trénink Supersportů, ale ten byl přerušen. Druhé tréninky posledních tří kubatur byly organizátorem přesunuty na neděli ráno. Věděl jsem, že mám zajetý dobrý čas, ale chtěl jsem vyjet. Překvapením bylo to, že byl retardér zase trochu jiný, trochu uzavřený. Podle dat jsem zjistil, že se projíždí stejně jako loni, takže v neděli byly podmínky na trati velice podobné, jako v loňském roce.

První závod mě čekal ve třídě Superspotů. Skvěle jsem odstartoval a okamžitě si vybudoval náskok. Bohužel poté byl v retardéru pád, takže jsme byli staženi z trati. V pauze začalo pomalu poprchávat, takže se začaly měnit podmínky. Na trať jsme byli puštěni na dvě kola, ale podle mě to nebylo ani slicky ani na mokré pneumatiky. Osobně jsem byl pro přerušení závodu, ale rozhodlo se jet dál. Měl jsem v plánu nechat kluky odjet, jet na klid a pozorovat, co si oni dovolí. Poté přišly další komplikace, hodinové zpoždění a trať zase oschla a už nic nebránilo tomu si hezky zazávodit. Dobře jsem odstartoval a začal zajíždět stabilně rychlé časy. Ve třetím kole jsem jel 1:32,2 nízkých, což bylo zlepšení traťového rekordu o 2,1 vteřiny. Závod se mi podařilo vyhrát ve stylu start – cíl, takže jsme byli spokojení.

Následoval start Supertwinů. Měl jsem trochu horší čas, takže jsem se v prvním kole musel mezi kluky probojovat dopředu. Opět jsem si začal budovat náskok. Chtěl jsem dovést motorku na prvním místě a bezpečně do cíle. Podařilo se mi zatlačit na pár rychlých kol a zajel čas 1:36,8, což bylo o 2,2 s rychlejší, než se jelo loni. Opět jsem závod vyhrál ve stylu start – cíl.

Víkend považuji za velice povedený, protože motorky fungovaly a já také. Neměli jsme žádný zádrhel. Děkuji mechanikům Matysovi, Alzov a Tomovi, kteří fungovali také skvěle. Zároveň také moc děkuji všem za podporu. Byl to vydařený víkend, ale moc mě mrzí pád Davida Datzera v Superbicích a přeji mu brzké uzdravení.

Na závěr bych se chtěl vyjádřit ke konfliktu, který se stal v pátek. Nechci to nějak rozvádět, ale moc mě to mrzí. Od toho člověka, který mě fyzicky napadl, bych to nečekal. Vždycky jsem ho bral jako svůj vzor a do poslední chvíle bych nevěřil, že to udělá. Moc mě mrzí, že se někdo, koho berete jako vzor od začátku závodění, dokáže takto chovat. Bohužel už je to za námi a musíme jít dál.“

Zdroj: Tisková zpráva

Sezóna 2025 v silničním motocyklovém sportu se nezadržitelně blíží, a tak také finišují zimní přípravy. Petr Najman kromě fyzické přípravy a jízdě na Ohvale motorce, které se věnuje celou zimu, využil ježdění v chorvatské Rijece. Tam vyrazil otestovat stroje pro letošní sezónu, ladili nastavení, a nakonec s přáteli zabojovali o přední pozice ve vytrvalostním závodu.  

Petr Najman

„Máme po testování v chorvatské Rijece. Počasí tomu ze začátku moc nepřálo, takže jsme se soustředili na nastavení motorky na mokro. To bylo nakonec prospěšné, protože situace na závodech mohou být jakékoliv. Příkladem můžou být loňské Hořice, kdy začalo pršet a my v tu dobu neměli data na mokro. Ve čtvrtek jsme jezdili na mokru a na motorkách vyzkoušeli nové věci. V pátek byly podobné podmínky, takže jsme pokračovali v testování, najíždění kol a získávání pocitu na velké motorce po zimních trénincích na Ohvale. Samozřejmě, že Ohvale je motorka, ale jezdí se na ní v jiných rychlostech.

Sobota už začala na suchu, takže jsme celé dopoledne jezdili na suchu hlavně s Ducati. Ladili jsme elektroniku a tímto chci poděkovat týmu SP Race Project za pomoc s nastavením. Poté následoval endurance závod, do kterého jsme se přihlásili s přáteli. Vyrazili jsme na nejslabších motorkách ze startovního pole. My jeli s Apriliemi, které mají kolem sto koní a jeli jsme proti Superbiků a Superstockům. Odpoledne začalo poprchávat, takže jsem rychle přehazoval pneumatiky na mokro. Z přibližně dvanáctého místa jsem se dostal na třetí pozici a tu udržel cca čtyřicet minut. Následovalo první střídání, při kterém kamarád pozici udržel, takže to bylo skvělé. Podmínky byly dost náročné a proměnlivé a bylo těžké být tak dlouho na trati na mokrých pneumatikách. V posledním výjezdu to bylo velice pěkné a napínavé. Bojovali jsme o druhé místo s novou Panigale V4 2025, která má v základu přes 200 koní. Tím, jak je Rijeka technický okruh, tak jsme na ní získávali právě v technických pasážích a nás dojížděli na rovinkách. Nakonec jsme vybojovali druhé místo o necelé dvě desetiny vteřiny, takže to byl velice pěkný závod. Užili jsme si to. Byla to také dobrá příprava, protože jsme na motorce strávili dost času.

V neděli byly krásné podmínky, takže jsme odjeli asi pět rozjížděk na suchu. Já jsem si o kousek posunul svůj osobní rekord, za což jsem velice rád. Tyto časy, už by při Alpe Adria stačily na boj o pódium. Z toho jsem měl velkou radost.

Testování považuji za úspěšné, protože motorky dobře fungovaly, posunuli jsme se v nastavení, vyzkoušeli jsme všechny podmínky a řekl bych, že jsme připraveni na ostrý start sezóny. Nyní máme malou pauzu, ve které ještě pojedu trénovat na malý okruh do Sosnové a poté už vyrazím na první závody českého mistrovství do Starého Města. Tam se pojede první víkend v květnu, kam všechny srdečně zvu. Všem moc děkuji za podporu a také děkuji mechanikovi Tomášovi Horutkovi, který jel se mnou. Myslím si, že nám to skvěle fungovalo a moc jsme si to užili.“